Co můžeme udělat, když zjistíme,
že se náš blízký sebepoškozuje?

Aktivně naslouchejme.
Vzkazy na těle nepřehlížejme.
Sebepoškozování neschvalujme.

Nepřebírejme zodpovědnost.
Buďme na sebe laskaví.
I když v nás zjištění může vyvolat silné emoce, nepřebírejme iniciativu.
I kdybychom poskytli veškerou péči, rizikové chování nemusí vymizet.
Opečujme se.
Náš blízký ví nejlépe, co se v něm děje. Musí se sám rozhodnout, že chce využívat bezpečné strategie.
Sebepoškozování nezakazujme.
Podporujme.
Ukazujme jiné cesty.

Dávejme prostor.
Nezahlcujme dotyčného.
Nadměrné otázky, tlak na vysvětlování chování nebo očekávání okamžité změny mohou zhoršit psychický stav.
Můžeme neúmyslně zvětšovat pocit nejistoty.
Nadměrná kontrola může vést k tajnůstkářství a skrývání problému.
Sebepoškozování je strategie, jak si jedinec ulevuje od emocí, se kterými si neumí poradit. Dotyčný potřebuje čas na pochopení vlastních emocí a přijetí pomoci.
Důvěra je klíčová.

Buďme trpěliví.
Náš blízký se musí naučit bezpečné strategie a musí je přijmout za své.
To chce nějaký čas.
Netlačme dotyčného do změn. Není to funkční. Může se stát, že ho spíše odeženeme. Bude se bát sdílet, že si udělal další vzkazy na těle.
Chápejme, že jde o proces.
Podporujme i při relapsech.

Ukazujme bezpečné strategie.
Učme příkladem.
Bezpečné strategie si můžeme osvojovat celý život. Pečujme o sebe.
Připravme si Krabičku podpory před sebepoškozením a nosme ji u sebe.